Hudbu složil

 ANGELO FRANCESCO LAVAGNINO

Hudbu dirigoval

 CARLO SAVINA

Orchestrace

 -neuvedeno-

Vydalo : CAM 1995

SEZNAM SKLADEB :

RECENZE :

Tak takhle nějak si představuji hudbu k sandálovému filmu, bez syntezátorů a etnických prvků, pouze čistý velký orchestr. Lavagnino patřil k tehdejší italským hvězdám, bohužel to se, ale odrazilo na tom, že byl velice vytížen, takže toto dílo není tak dobré jak by mohlo být.
První skladba představí hlavní téma, které je samozřejmě přiměřeně dramatické, tj. troubení, smyčce a bubny. Druhá skladba mne trochu zaskočila, protože název "CAVALIERI ROMANI" navozoval představy vojenského pochodu ala Rozsa a místo toho se na mne linula romantická hudba prokládána fanfárami (moc hezkými). Třetí začíná dramatickou hudbou s ostrým troubením a řezy smyčci, ale v půli se to zlomí, zazní fanfáry a pokračuje se romantickou smyčcovou hudbou za doprovodu harf. Čtyřka začíná líbeznou pomalou muzikou (harfa, triangl, xylofon (?)), bohužel po 40 s přestane a nastupuje atmosférická hudba, sice ujde, ale to předtím bylo lepší. Co předcházející skladba nakousla, následující dokončila, tj. nádherná romantická hudba (samozřejmě jiné motivy) s osamělou flétnou za doprovodu harfy (opravdová nádhera).
Šestá skladba patří bezpochyby k vrcholům tohoto díla, tuto skladbu lze rozdělit na tři části. Prvá třetina začíná v pozvolném duchu s dominantní flétnou, plus bubny, harfa a triangl. V druhé tempo nabírá na obrátkách, bubny jsou více výrazné, triangl je nahrazen (nebo to je on, ale hrající mnohem ostřeji) něčím jiným a i flétna je více ostrá než předtím, plus činely. Závěrečná třetina trochu zvolní (ale úrovně prvé třetiny nedosahuje), bubny jsou teď rovnocenným partnerem flétny a triangl ustoupil do pozadí, tato část by se skvěle hodila do harému. Tato skladba je opravdu vynikající, samozřejmě každá část obsahuje jiné motivy.
Bohužel se sedmou skladbou přichází i Lavagninovo prokletí, tj. atmosférická hudba, která sice opět není zlá, ale je to značný propad oproti předchozím skladbám. Osmička je sice pěkná dramatická hudba, s ostrými trubkovými fanfárami a tklivými smyčci, ale bohužel devítka je opět spíše atmosférická skladba.
V desáté přichází další vrchol napravující předchozí rozpaky, tj. nádherný chór křesťanů bez orchestru. To co nesplnila druhá skladba, jedenáctá plní na sto procent. Spousta fanfár a pochodové muziky s trubkami a bubny, plus občasné činely. Skladba dvanáctá je pěkná pomalá muzika s výraznou flétničkou. Dvě následující skladby jsou dobrou dramatickou hudbou a na závěr si opět poslechneme úvodní skladbu (tohle mají taloši v oblibě).
Na hudbě je poznat, že ji složil Ital, ne že by se nedržela všech pravidel, tak je známe z amerických velkofilmů, rozdíl je v tom, že Italové mnohem více používají bubny, harfy, flétny atd., prostě na aranžmá orchestru. Toto dílo mne jen utvrdilo v názoru, že flétna je ten nejromantičtější nástroj (kam se hrabe klavír a smyčce) a mistr je velmi rád používal. Když skladatel pracuje ročně na dvanácti i více projektech je jasné, že se nemůže tak pečlivě věnovat každému filmu. Lavagnino složil tolik motivů, že by to některým současným skladatelům vystačilo na čtyři podobné filmy, bohužel pojivo není místy tak silné jak by mělo a je to velká škoda. Přesto jde o vynikající muziku a pokud si odmyslíme trochu té atmosférické hudby, tak se nám dostane překrásné velkolepé hudby, kvůli níž se většina z nás začala zajímat o filmovou hudbu.